Moje cesta k přírodní léčbě zvířat: Osobní zkušenosti, které mi mění život

Cesta, která mi otevřela oči – jak jsem objevila svět přirozené léčby zvířat

Ještě před pár lety bych asi jen nechápavě krčila rameny, kdyby mi někdo řekl slovo zoofarmakognozie. Znělo by mi to jako něco odborného, složitého, nedostupného. Ale dnes, když o něm píšu, vím, že je to jedno z nejdůležitějších slov mého života.

A nejen slovo – je to přístup, který mi změnil pohled na péči o zvířata, vztah k přírodě, i k sobě samé. A zároveň je to zkušenost, kterou jsem neobjevila z knihy, ale prožila skrze vztahy se zvířaty, která mě pustila blízko.

Moje cesta k přirozené léčbě nezačala záměrem – ale potřebou, láskou a otázkami. A právě ty mě dovedly k bylinám, vůním, doteku i tichému naslouchání.

V tomhle článku bych s vámi ráda sdílela svou osobní cestu. Plnou konkrétních momentů, velkých lekcí i jemných zázraků, které mi zvířata dovolila zažít. A možná díky tomu ucítíte i vy, že existuje jiná cesta. Jemnější. Hlubší. A mnohem bližší, než jsme si kdy mysleli.

‍

Theo – ten, kdo mi otevřel dveře

Možná jste to také zažili – přijde do vašeho života zvíře, které změní úplně všechno. Pro mě to je kocourek Theo. Citlivý, vnímavý, hodně samostatný a moc odvážný kocour. Ačkoliv měl drobný fyzický handicap, nikdy se tím nenechal odradit od toho, aby si užíval života naplno. A to on uměl opravdu na výbornou.

Vším tím, čím byl a stále je mě každý den učí, jak vypadá skutečné spojení.

Theo se mnou prožíval vcelku dobrodružné počátky svého života zahrnující i relativně časté přesuny autem. Začátky nebyly špatné, ale postupem času se jeho reakce na jízdy autem začaly zhoršovat – byl nervózní, neklidný, ztrácel důvěru. Právě tehdy jsem poprvé sáhla po CBD kapkách pro kočky – na doporučení odborníka. A přestože jsem je tehdy ještě nepodávala podle principů zoofarmakognozie, už samotná volba přírodního prostředku udělala obrovský rozdíl. Ačkoliv jsem věděla, že to není přímé řešení na daný problém, alespoň nám to v rámci možností, které byly, pomohlo situaci zvládat lépe.

Později se u Thea začaly objevovat i zvláštní neurologické projevy – drobné záchvěvy, které vypadaly jako vlnění v zádech. Měla jsem pocit, že se jeho tělo snaží něco říct. Po nasazení CBD smíchaného s pastou, které dostával téměř denně, došlo ke znatelnému zklidnění. Zmírnily se jeho projevy, více se uvolnil, začal být klidnější. A já poprvé ucítila, že příroda léčí jinak. Pomalu, ale s hlubokým respektem.

Bohužel… Theo nás ve fyzickém světě opustil velmi brzy. Tragická událost, která jeho duši odnesla dál, mi obrátila svět naruby. Ale zároveň ve mně otevřela cestu, kterou bych si jinak možná nikdy netroufla projít.

Začala jsem hledat způsob, jak s ním být dál. A tím jsem se dostala ke světu, o kterém jsem do té doby neměla tušení – ke komunikaci se zvířaty, k jejich jazykům beze slov, k tichu, ve kterém se skrývá všechno.

Pokud vás téma intuitivní komunikace se zvířaty zajímá, najdete o něm více na mých osobních stránkách: 👉 www.martinamatheo.cz

A právě díky této cestě jsem se postupně dostala i ke světu přírodní léčby, vhledu do moudrosti zvířat, a nakonec ke zoofarmakognozii. A z Theouška se stal můj první učitel. Ten, který mě zavedl zpátky k přírodě. A k sobě.

Pokud vás téma přírodní léčby zvířat zajímá více do hloubky, moc doporučuji tyto další články:

• 👉 Zoofarmakognozie: Přirodní léčba zvířat pomocí bylin, vůní a volby
• 👉 Zoofarmakognozie v České republice
• 👉 Co je zoofarmakognozie
• 👉 Bylinky pro psy – běžné zdravotní problémy

‍

Když člověk začne naslouchat – otevře se celý nový svět

Po Theouškovi jsem měla pocit, že už nikdy nebudu stejná. Což se ukázala být naprostá pravda. Zůstalo ve mně ticho… ale zároveň i něco nového, co mě začalo volat. A právě díky tomuto volání jsem se postupně propojila s komunitou lidí, kteří se – stejně jako já – chtěli naučit slyšet zvířata nejen ušima, ale srdcem.

Společně jsme se začali učit intuitivní komunikaci se zvířaty. Učili jsme se důvěřovat obrazům, pocitům, zprávám, které přicházely. A hlavně jsme se učili ztišit sami sebe, abychom mohli skutečně vnímat.

V tomto prostředí jsem poprvé zažila něco, co bych dříve nazvala nemožným: zvířata nám začala říkat svůj názor. Sdílela, jak vnímají různé přístupy, léčbu, zásahy. A najednou bylo jasné, že mnohé věci, které nejsou vědecky potvrzené, mají pro ně obrovský význam.

A tak jsem přestala hledat “důkazy” ve studiích – protože důkazy přicházely přímo od zvířat. Jemné, přesné, hluboké. A postupně jsem začala chápat, že přírodní léčba, volba, aromaterapie, bylinky – to všechno dává smysl, pokud se naučíme opravdu naslouchat.

A právě tady se poprvé začala objevovat i zoofarmakognozie. Slovo, které mi ze začátku znělo cize, se najednou propojilo s něčím velmi přirozeným – dát zvířeti možnost volby.

‍

Hand for Help – místo, kde jsem viděla zázraky na vlastní oči

Do projektu Hand for Help jsem vstoupila nenápadně. Přišla jsem původně jen venčit psy. Ale hned od začátku jsem cítila, že to není jen tak ledajaký útulek. Byla v tom jiná energie. Větší bolest, větší hloubka – ale i větší důvěra. Veru, která projekt vede celým svým srdcem, má totiž velmi otevřenou mysl, za což jí nekonečně děkuji, protože tak společně můžeme objevovat nové světy.

Pod jednou střechou tady žijí pejsci, kteří si často prošli doslova peklem. Každý z nich nese svůj příběh, svá zranění – viditelná i ta skrytá. A právě u takových zvířat nejde jít po povrchu. Tam už nestačí jen venčení, miska a pohlazení. Tam je potřeba jít hlouběji.

‍

‍

A tak mě okolnosti přirozeně vedly k tomu, co jsem už znala z komunikací – k bylinkám pro psy s traumatem, aromaterapii, dotekům, masážím… a hlavně k dobrovolné volbě. A najednou se to začalo dít. Každý den. Znovu a znovu.

Začala jsem zvířatům nabízet různé přírodní látky – hydroláty, esenciální oleje, zelené potraviny, sušené bylinky. A začala jsem pozorovat. Naslouchat. Vnímat. A zvířata mi začala odpovídat způsobem, který byl neuvěřitelně přesný.

Některá čichala velmi opatrně. Jiná hltavě pila, olizovala, vyžadovala další dávku. Některá potřebovala jen přítomnost vůně, jiná naopak kontakt, dotek, prostor k hlubokému uvolnění. Každý pes byl jiný. Každý si vybíral jinak. Ale jedno měli společné – jejich volby přesně odpovídaly jejich potížím.

A já jsem si v těch chvílích uvědomovala, že to, co jsem se dočetla v knihách o zoofarmakognozii, se opravdu děje. Reálně. Každý den. A je to tak přesné, že se tomu skoro nechce věřit.

‍

Zelené poklady – když si tělo samo řekne, co mu chybí

Jednou z prvních věcí, se kterou jsem začala v rámci zoofarmakognozie pracovat, byly zelené potraviny – spirulina, chlorella a zelený ječmen. O těchto látkách jsem si předtím přečetla hodně, ale nic mě nemohlo připravit na to, jak intenzivně na ně budou zvířata reagovat.

Začala jsem je nabízet psům v centru – rozmíchané ve vodě, v podobě husté kašičky, tak jak se doporučuje. A pak jsem už jen tiše seděla a sledovala. A upřímně? Byla jsem úplně fascinovaná.

Některá zvířata přiběhla s nadšením a látku hltala tak, jako kdyby byla jejich nejoblíbenější pochoutkou. Jiní si k misce přišli opatrně, ochutnali, chvíli váhali… a pak se vrátili. A někteří se misky na první nabídnutí nedotkli vůbec – ale třeba až druhý nebo třetí den. A to je právě ta krása – že je respektována jejich volba.

Ještě úžasnější ale bylo pozorovat, jak přesně se výběr spiruliny, chlorelly nebo ječmene shodoval s tím, co daný pejsek zrovna potřeboval. Ti, kteří měli problémy se zažíváním, často preferovali chlorellu. Ti, kteří byli celkově vyčerpaní a bez energie, sahali spíš po ječmenu. Spirulina byla zase častou volbou u psů s detoxikačními potřebami nebo po očkování.

A pak přišla ta největší lekce: pejsci, kteří po látkách zpočátku doslova “šíleli”, po několika dnech nebo týdnech sami od sebe přestali projevovat zájem. Už je prostě nepotřebovali. Jejich tělo si řeklo dost. A já jsem mohla být svědkem toho, jak dokonale to celé funguje, když jen nasloucháme.

‍

Johanka – když si zvíře vybírá s jemností a rozvahou

Johanka je fenka, která miluje naprosto každé jídlo. Úplně běžně sní všechno, co se jí nabídne. I proto bylo její chování při testování přírodních látek od Dokonalé lásky naprosto překvapující.

Měla jsem možnost s ní vyzkoušet testovací sadu obsahující různé jíly, bylinky a zelené potraviny. Čekala jsem, že půjde rovnou po všem – ale nestalo se vůbec nic z toho, co bych předpokládala. Johanka najednou zklidnila tempo, zastavila se u jednotlivých mističek… a dlouze zvažovala. Ta divoká touha po jídle najednou zmlkla. Byl klid. Jakoby něco v její hlavě řeklo, tak tady ne - tady musíme pečlivě vybírat.

Některé látky jen jemně očichala, jiných se skoro ani nedotkla. Jiné si zkusila jen velmi opatrně. A pak – úplně jasně a vědomě – sáhla po chlorelle. Bylo to, jako kdyby si ji vybírala s vědomím, že právě tohle potřebuje.

‍

‍

A když jsme si následně ověřili, jaké má chlorella účinky a na co se hodí, okamžitě to zapadlo s tím, co jsme u Johanky dlouhodobě pozorovali. Výběr, který vypadal jako intuitivní náhoda, byl ve skutečnosti precizní rozhodnutí jejího těla.

Tahle zkušenost mi znovu potvrdila, že ani zvíře, které normálně bez rozmyslu zhltne cokoliv, není ve výběru přírodních látek „nezodpovědné“. Naopak – když mu dáme čas a prostor, dokáže rozeznat velmi jemné rozdíly a vybrat si to, co opravdu potřebuje.

Díky alternativní podpoře – kombinací bylinek, aromaterapie a dobrovolné volby – jsme Johance pomohli projít nejen dlouhodobými potížemi, ale i něčím, co bylo v minulosti velmi náročné: Silvestrem. Zatímco dřív ho trávila v panice, třesu a strachu, tentokrát ho v klidu a bezpečí prospinkala.

‍

Když koně mluví beze slov – síla aromaterapie v přímém přenosu

Na práci s koňmi jsem nebyla úplně připravená. Nevěděla jsem, co čekat – jen jsem cítila, že něco se stane. A taky že ano. Stačilo jen nabídnout kapku esenciálního oleje, otevřít lahvičku, být přítomná. A koně začali odpovídat s takovou silou, že se mi až tajil dech.

Viděla jsem, jak koně sklápějí hlavy, zavírají oči, hlasitě vydechují, zívají, klepou se… Ne jako v neklidu – ale jako kdyby z nich v tu chvíli odcházelo něco, co už dlouho drželi uvnitř. Napětí. Bolest. Vzpomínka. Trauma.

A to všechno se dělo bez jediného slova. Jen díky nabídnuté vůni. Jen díky tomu, že jsme jim dali prostor a důvěru, že vědí, co potřebují. Reakce byly tak fyzicky výrazné, že by je nešlo přehlédnout ani v případě, že by člověk o aromaterapii nic nevěděl. Tělo mluvilo jasně. Duše odpovídala.

Aromaterapie u koní mě naučila jednu obrovskou věc – že účinek nemusí být pozvolný. Někdy přichází jako vlna. Rychle. Silně. Přesně tam, kde je potřeba. A ten proces je nesmírně dojemný, syrový a nádherný zároveň.

‍

‍

Koně jsou jedni z nejvíce nepochopených a zároveň nejcitlivějších zvířat na světě. Ač působí silně a majestátně, v jejich tělech a duších se často skrývá velké napětí, bolest, trauma. Přesto jsou dlouhodobě vystavováni nátlaku, nevhodnému výcviku, izolaci či fyzickému i psychickému přetížení – často ve jménu výkonu a poslušnosti.

Právě proto je u nich tak nesmírně důležitý jemný přístup, který zahrnuje jak bylinnou podporu, tak i energetické léčení, aromaterapii, dotekovou práci či svobodný pohyb. Koně cítí víc, než si dokážeme představit – a když jim nabídneme volbu, prostor a důvěru, odvděčí se otevřeností, hlubokým uvolněním a někdy i tichým „děkuji“.

‍

Monkey – živá učebnice trpělivosti, propojení a lásky

Když k nám přišla Monkey, věděla jsem, že nás čeká něco velkého. Nejen proto, že je krásná a vnímavá… ale hlavně proto, že si s sebou nesla příběh. A ten neznáme a nejspíš nikdy ani nepoznáme. Jendo jsme ale věděli jistě.

Je reaktivní. Vznětlivá. Někdy jako čertík, jindy jako ztracená dušička. A i když jsme se od začátku snažili, věděla jsem, že běžné vedení nebude stačit. Monkey potřebovala víc. Jemnost. Čas. Pozvání – ne tlak. A tak jsme se do toho pustili naplno.

Začali jsme s ní pracovat ve více rovinách. Samozřejmě i pod vedením zkušených trenérek a s velkým respektem k její historii, ale zároveň i s pomocí přírody. Aromaterapie. Bylinky. Doteky. Intuitivní komunikace. A hlavně – možnost volby.

Monkey nám mimo jiné velmi silně reaguje na aromaterapii. Mnohem intenzivněji, než jsem čekala. Stačí jeden den, kdy je toho na ni nějak „moc“, a v momentě, kdy jí nabídnu vůni, přichází hluboké reakce. Silné zívání. Záškuby v těle. Olyzování. Skoro až padání hlavičky. Zavřené oči. A pak – spánek.

Jakoby jí tělo samo říkalo: “Už můžeš pustit.”

A i když ještě nemáme „hotovo“, i když reaktivita stále není vyřešená, každý takový moment je pro nás společným vítězstvím. Protože Monkey nás učí, že cesta není o rychlém výsledku – ale o přítomnosti, trpělivosti a vnímání těch nejjemnějších změn.

A pokud máte doma zvíře z útulku, z těžkou minulostí, věřte mi – možná nevíte, co si nese. Ale příroda to ví. A vaše zvíře taky. A když mu dáte prostor, ono samo si řekne, co potřebuje. A vy tak budete svědky malých zázraků každý den.

‍

‍

Jak správně nabízet aromaterapii zvířatům – jemně a s úctou

Aromaterapie je krásná, ale zároveň velmi silná metoda. A zvířata na ni reagují často mnohem intenzivněji než lidé. Proto je důležité k ní přistupovat citlivě a s pokorou. Tady je pár základních zásad, které se mi osvědčily v praxi:

1. Nikdy nenutit

Zvíře by nikdy nemělo být nuceno k inhalaci. Esenciální oleje nenatíráme, nevnucujeme, neaplikujeme přímo na kůži (ledaže bychom byli vyškolení). Pouze nabízíme – v otevřené lahvičce nebo na kousku látky.

2. Nabízet s odstupem

Ideálně podržte lahvičku nebo vůni 20–30 cm od tlamy, a jen chvíli vyčkejte. Zvíře si samo zvolí, jestli chce přiblížit, očichat… nebo odejít.

3. Důvěřujte signálům

Zívání, olizování, přivírání očí, záškuby, klidné dýchání, někdy i lehké otřesy nebo odchod do klidového prostoru – to vše jsou reakce. Někdy silné, jindy sotva postřehnutelné. Každá má svou hodnotu.

4. Nechte čas

Zvíře nemusí reagovat hned. Někdy se vrátí až po několika minutách nebo dokonce po několika dnech. Opakování nabídky je v pořádku, ale bez nátlaku. Dáváme možnost. Ne zadání.

5. Kvalita na prvním místě

Používejte čisté, terapeutické esenciální oleje určené pro zvířata. Ideálně od výrobců, kteří se v této oblasti vyznají – doporučuji např. produkty od Dokonalé lásky.

🕊️ Téma aromaterapie si zaslouží vlastní prostor – chystám pro vás samostatný článek, který půjde ještě více do hloubky, včetně ukázek reakcí, typů vůní a doporučení dle konkrétních problémů.

‍

💚 Závěrem: Naslouchejme zvířatům – a skrze ně i sami sobě

Když se podívám zpět, vidím cestu, kterou bych si nikdy nenaplánovala. Přišla přirozeně. Bolestivě. A přitom přesně.

Zvířata mě naučila tolik věcí, které mi žádný člověk nikdy nevysvětlil. Ukázala mi, co je skutečná přítomnost. Co znamená důvěra. Jak jemné a přitom hluboké mohou být signály, které dávají – když se konečně ztišíme a začneme vnímat.

Přírodní léčba není jen o látkách, vůních nebo bylinách. Je to cesta vztahu. Cesta k sobě. Je to proces učení – každý den, každým dechem, každým pohledem.

Ať už si zvíře vybere hydrolát, olejíček, spirulinu… nebo „jen“ vaši klidnou přítomnost – vždycky tím něco říká. A když nasloucháme, vzniká z toho prostor, kde se děje skutečné uzdravení. Nejen jeho. Ale i naše.

Proto vám chci říct:

• 💫 Nebojte se zkoušet jinou cestu.
• 💫 Dejte důvěru přírodě – a hlavně svému zvířeti.
• 💫 Buďte s ním. Dovolte mu mluvit. A dovolte si slyšet.

Možná vás to změní víc, než si dnes vůbec umíte představit. A to je na tom to nejkrásnější.