Reflux (LPR): Jak se Laura uzdravila celostní cestou – osobní příběh plný tipů

Když jsem sledovala příběh své blízké kamarádky Laury, doslova se mi sevřelo srdce – a zároveň rozšířily obzory. Její přístup k diagnóze refluxu, hluboké naslouchání intuici, odvaha říct ne tomu, co „se má“, a otevřenost sdílet svou cestu, mě neskutečně inspirují a imponují. 

Jsem jí moc vděčná, že souhlasila se sdílením svého příběhu, i když některé části byly velmi citlivé a osobní. Tento rozhovor není jen o nemoci – je o síle srdce, o důvěře v sebe a o světle, které může vzniknout i v temnějších chvílích. 

Příběh Laury je ukázkou toho, že i z náročné diagnózy může vyrůst síla, moudrost a hluboké vnitřní poznání. Když jí klasická medicína nedokázala s refluxem pomoci, vydala se jinou cestou – cestou celostního přístupu, poslechu vlastního těla a důvěry v proces uzdravení. Dnes se s námi dělí o svou cestu, která je nejen inspirací, ale i jemným připomenutím, že tělo ví. A když mu nasloucháme, může začít skutečné léčení.

V článku najdete praktické tipy, funkční triky i alternativní přístupy, ale především jednu zásadní věc: moudrost, která přichází, když se člověk rozhodne převzít zodpovědnost za své zdraví a život. Reflux nemusí být rozsudek. Může být pozváním.

Moc vás všechny zvu nechat se jejím silným příběhem inspirovat.

‍

‍

Úvodní otázky – Představení příběhu

‍

1. Můžeš nám říct, kdy a jak ses poprvé dozvěděla, že máš reflux? Jaké byly tvoje první příznaky a jak na tvou diagnózu reagovalo tvé okolí?

Ahoj, jsem Laura, je mi 28 a předně bych chtěla říct, že nemám reflux v pravém slova smyslu (tj. nepálí mě vůbec žáha), ale LPR (laryngopharyngeal reflux, nebo také známý jako tichý reflux), méně známou formu refluxu, kdy velmi agresivní a kyselé žaludeční šťávy, které tráví potravu v žaludku, neovlivňují pouze jícen, ale dostávají se až do plic a do krku – člověk pořád pokašlává, teče mu z nosu, má pocit zahlenění, knedlík v krku, škrábání, postupně se Vám mění hlas, chraptíte. Zkrátka takový náběh na angínu bez angíny a konstantní pocit nachlazení, které jednou za několik týdnů přejdou v reálnou nemoc, protože tělo je oslabené.

Postupně se přidávají škytavky nebo říhání po každém jídle. Nepříjemné je, že se Vám občas také jídlo vrací zpátky do úst (regurgitace). Jakmile se Vám reflux rozjede v dutině ústní, můžete mít i dost nepříjemné problém se zuby, agresivita žaludečních šťáv jim opravdu nedělá dobře.

Moje první příznaky bylo neustálé nachlazení, které přišlo po střevní chřipce (červenec 2023). Jelikož jsem ještě alergik, moc jsem to neřešila, ale když jsem v říjnu onemocněla zánětem průdušek, cítila jsem, že je problém, protože se “nedal vyléčit”. Pořád jsem se z toho nedokázala dostat, jen jsem na chvíli zmírnila příznaky, ale neustále jsem kašlala, smrkala, měla sucho v krku a cítila zahlenění. Byl to každodenní boj, necítila jsem se dobře a měla jsem strach, co se mnou je. Začala jsem tedy lítat po doktorech a trvalo určitě půl roku (a 2 rundy antibiotik), než jsem dostala oficiální diagnózu.

‍

2. Jaký byl přístup lékařů k tvé situaci? Jak ses cítila, když ti řekli, že bez léků to nepůjde?

Můj případ doktory mátl a přehazovali si mě jako horký brambor. Obvoďačka už nevěděla, co se mnou a oběhla jsem snad všechny specialisty - plicní, ORL, alergologii, rentgeny, ale výsledky stále stejné - jsem alergik a možná mi pomůže inhalátor, protože mám menší objem plic. Nepomohl.

Největší zklamání pro mě zpětně bylo ORL, protože v dnešní době už dobrý ORL specialista dokáže odhalit známky refluxu v krku sám, já jsem ale byla u ne úplně ochotného doktora, který mi automaticky nasadil antibiotika a když tam mám brát antihistaminika na alergii. Samozřejmě mi nic nepomohlo.

Jelikož jsem s jeho péčí nebyla spokojená, našla jsem si o pár měsíců později opravdu moderního ORL doktora, který mě na známky refluxu upozornil téměř hned.

Stejně mi ale byla doporučena kontrola gastroenterologem, protože ten může jako jediný zjistit příčinu refluxu (například bakterie h.pylori, zánět žaludku nebo hiátová kýla) a předepsat správnou léčbu, tak jsem další 2 měsíce čekala na endoskopické vyšetření.

V květnu 2024 jsem tedy dostala ofiko diagnózu. S ní i na designově vymazleném letáčku seznam jídel, které už nemůžu do konce života jíst, protože dle lékařů se reflux vyléčit nedá a jídlo hraje při zmírnění příznaků celkem zásadní roli.

Rovnice je podle doktorů jednoduchá - pokud nechcete příznaky, nejezte jídla, co Vám vadí. Už nikdy. Jsou totiž určité potraviny, které Vás při refluxu hodně dráždí a příznaky Vám zhoršují (káva, alkohol, pálivé, rajčata, kynuté, citrusy, hořká čokoláda apod.) a zase jiné, které Vám nevadí.

A byť si doktorů enormně vážím a můj gastroenterolog je milý, ochotný doktor, zpětně mě tento přístup mrzí, protože už vím, že to není pravda.

Navíc mi zpětně přijde jako hloupost jídlo generalizovat, protože z vlastní zkušenosti vím, že každému vadí něco jiného. Jeden můj blízký člověk s klasickým refluxem například nedokáže pozřít rajčata, já jsem s nimi naopak nikdy neměla problém ani při opravdu rozjetém refluxu.

Každý jsme jiný a každému vadí něco jiného.

Nejvíce se mi tato teorie potvrdila v momentě, kdy jsem jedla k obědu super zdravé vyvážené saláty se zálivkou z jogurtu a bylo mi hůř než když jsem si dala kynuté pečivo.

Sama totiž mnohem více reaguji na množství než na konkrétní potravinu a objemné saláty mi zkrátka nedělaly dobře.

Pak také od gastroenterologa vyfasujete inhibitory protonové pumpy (PPIs) na dobu neurčito.

Co Vám ale už nikdo neřekne, tak že PPIs neléčí reflux, ale pouze snižují kyselost trávicí kyseliny v žaludku.

Kyselina se tak stále dostává do jícnu a do krku, ale už nemá takovou sílu.

Cítila jsem úlevu, že mám konečně jasno, ale také už jsem o LPR něco málo věděla - zejména to, že nasazené PPIs na tento specifický typ refluxu zmírňují příznaky asi jen ve 30 %.

Takže bohužel pro mě to nebylo tak snadné, že bych začala polykat tabletky, příznaky nikde a mohla jsem jíst, co jsem chtěla.

Vyzkoušela jsem je, ale PPIs na mě byly krátké, naopak mi můj stav zhoršily, neboť se mi k mým obvyklým příznakům přidalo ještě pálení žáhy.

Prášky tedy nebyly cesta.

Pro spoustu lidí jsou ale stejně pořád jedinou volbou, jak jíst oblíbená jídla, protože reflux sice pořád mají, ale už díky práškům ho necítí, ale také si bohužel myslí, že nemají jinou volbu.

Buď dieta do konce života nebo prášky.

My s LPR takovou možnost z většiny nemáme a sama jsem se odmítala smířit s tím, že už si nikdy nebudu moct dát kávu nebo třeba burger.

Proto jsem se rozhodla řešit reflux po svém a věřila jsem, že existuje i jiná cesta. Protože zkrátka musela existovat.

Nechci se tady ohánět termíny “vyléčíte se”, protože nejsem lékař, ale co je za mě opravdu důležité pochopit, tak že pokud se na nějakou dobu dietně přizpůsobíte, poznáte příčinu Vašich problémů a dáte žaludku prostor se zklidnit, Vaše příznaky se mohou opravdu velmi zmírnit a budete se moci v určité míře vrátit k jídlům, které Vám dělají radost a vyprdnout se na diety.

Reflux zkrátka není rozsudek na celý život, nebo alespoň nemusí být.

A ještě bych ráda zmínila možnost operace, ke které se přistupuje pouze s hiátovou kýlou, případně si ji můžete zaplatit jako samoplátce.

Tuto možnost jsem sama za sebe zavrhla.

‍

3. Co tě vedlo k rozhodnutí hledat alternativní cestu? Byl to jeden konkrétní moment, nebo se to rodilo postupně?

Nehodlala jsem se smířit s tím, že něco nejde. A že je Vám řečeno mnohokrát, že se nikdy nevyléčíte, jen můžete zmírnit příznaky. Ale pro mě je to jako červená na býka, mně člověk nevysvětlí, že něco nejde. Začala jsem tedy hledat zdroje a informace a změnu jsem pak udělala ze dne na den.

Poháněla mě také vědomost toho, že mi prášky pravděpodobně nepomohou, člověk si pak opravdu musí poradit sám.

‍

‍

Proces hledání vlastní cesty

‍

4. Jaké byly první kroky, které jsi podnikla? Kde jsi začala hledat informace?

Už někdy v prosinci 2023 mi začalo být divné, že kašlu primárně po jídle. Už tehdy jsem si pohrávala s myšlenkou, že mám reflux, ale hodně rychle jsem ji zahnala, protože mě děsilo, že bych se musela vzdát svých oblíbených jídel a kávy. Časem mi ale docházelo, že nic jiného nezbyde.

České zdroje byly v tomto ohledu nuzné a jakožto anglicky mluvící jsem se obrátila na zahraniční zdroje. Četla jsem i různé studie a celkem jsem se zlepšila v chápání fyziologie těla.

Strávila jsem tímto tématem několik měsíců, ale nevětší game-changer pro mě byla Molly Pelletier, vystudovaná výživová poradkyně, která sama trpěla refluxem 10 let a točí videa na YouTube, ve kterých pomáhá lidem se s tímto onemocněním poprat. Ona byla první, kdo mi ujistil v tom, že se reflux řešit dá.

Molly spojuje reflux s ránou, která se potřebuje zahojit.

Pokud do ní pořád budete sypat sůl, nikdy se nezahojí (pokud budete jíst pálivé a pít 5 piv denně, Váš reflux bude pořád stejný). Pokud se přizpůsobíte a budete trpěliví, nakonec se budete moci vrátit k hodně jídlům, které jste měli rádi.

Tento přístup pro mě byl jako balzám na duši a nakonec se tak opravdu stalo – nyní můžu jíst v určité míře téměř vše a nerozhodila mě ani nedávno braná antibiotika.

‍

5. Bylo období, kdy ses cítila ztracená nebo jsi pochybovala, jestli se vydáváš správným směrem? Co ti pomohlo vytrvat?

Cítila jsem se hodně ztracená a také zoufalá. Prvních pár měsíců jsem měla strach, že mám nějakou vážnou nemoc, protože jsem vedle všech příznaků i sípala a tlačilo mě na hrudi.

Člověk nerozumí tomu, co se s ním děje, jen ví, že je něco špatně.

Jakmile jsem věděla jistě, co mi je, došlo mi, že jsem se do tohoto bodu dostala tak trochu sama – pořádná životospráva nikdy nebyla úplně moje silná stránka a jsem extrémní stresař, takže jsem podvědomě tušila, že přijde nějaká stopka, která mě donutí se zamyslet, jak se k sobě chovám.

‍

6. Jakou roli hrála intuice při hledání vlastní cesty? Šla jsi spíš metodou pokus-omyl, nebo jsi cítila, že tě něco vede správným směrem?

Spíš jsem šla metodou pokus–omyl. Když mi nebylo dobře, nedokázala jsem se úplně moc vyklidnit a nacítit sama na sebe, takže jsem spíš testovala různé možnosti.

‍

7. Jak těžké bylo měnit své návyky? Byly některé změny, které se ti zaváděly obzvlášť těžce?

Do oficiální diagnózy jsem se nějakou dobu smiřovala s faktem, že budu muset změnit svoje návyky celkem dramaticky, plus se k tomu přidával strach, že něco takového budu opravdu řešit celý život.

Ale jakmile jsem měla jistotu, co mi je, nasadila jsem klapky na oči a udělala jsem změnu ze dne na den. Věděla jsem, že to dělám pro sebe, odmítala jsem se litovat (což jsem dělala v měsících předtím víc než dost) a šla jsem do změny naplno.

Vysadila jsem kofein, alkohol, pálivé, čokoládu, ve větší míře cukr, citrusy a dávala jsem si pozor na tučná a kynutá jídla. Zařadila jsem více zeleniny a ovoce, pila jsem hodně bylinkové čaje přímo na reflux a čekala jsem, co se stane.

Zařadila jsem také alternativní pomoc jako alginátovou terapii (kupuji si gastrotuss v pytlíčkách), začala jsem žvýkat deglycyrrhizinovanou lékořici (sehnala jsem na iHerb od Natural Factors), měla u sebe vždy žvýkačky (slinění dost pomáhá) a nebo bonbon.

Dávala jsem si velký pozor na mátu a peppermint, protože ty mi hodně dráždily. Při výběru doplňků stravy a při podpoře trávení je máta a peppermint často ve složení, spoustu lidí ale bohužel lidem s refluxem často nedělají dobře. Také jsem zjistila, že zaručení pomocníci na trávení jako např. kimchi pro mě nejsou to pravé.

Na co jsem se musela ve velkém zaměřit je psychika. Dostat pod kontrolu stres a hlavu. Hlava dělá opravdu hodně. Vím, že to zní jako klišé, ale občas se fakt zastavit a pracovat sám se sebou je strašně důležité.

Další klíčová věc jsou porce a nehladovět moc dlouho. Nepřejídám se, jím malé porce a častěji za den. Význam má také jíst pomaleji a lépe žvýkat, to říkám ale spíš jen tak do éteru, občas jsem sama vinna tím, že do sebe jídlo naházím jak do míchačky.

Několik měsíců jsem také chodila na fyzioterapii, ale po čase jsem zjistila, že přirozený pohyb a protahování pro mě má mnohem větší význam.

Bohužel nejsem vášnivý sportovec, takže nemůžu posoudit, jaké typy sportů jsou to pravé. Protahuji se, ráda posiluji a občas si zaběhám, což můžu dělat bez problémů, ale každému bude vyhovovat něco jiného.

Jediné, na co si dávám pozor je, že se dlouze nepředkláním a nedělám stojky. Pomoc pro mě také byla, že spím vyvýšeně (ideálně ne polštář, ale nějaký klín) a nejdu si lehnout hned po jídle.

Občas se ale taky stane život a najím se až pozdě večer a taky se to nezblázní. Když se potom žaludek zklidní, tak Vám Vaše tělo odpustí opravdu hodně.

Můžu si teď tedy téměř po 10 měsících dát téměř cokoliv – čemu se stále vyhýbám, je pálivé, a příznaky mám momentálně minimální.

Nedám si sice najednou flašku vína nebo 3 kafe denně, ale když mám chuť, hrníček kafe mi nic neudělá, stejně jako třeba boloňská omáčka nebo pizza.

Co bych ale ráda podotkla, tak že míra je základ a je pro mě sci-fi, že bych snědla například takovou pizzu celou na posezení.

‍

Objevování řešení a přístup k refluxu

‍

8. Kdy sis poprvé všimla, že se věci začínají měnit k lepšímu? Co byly klíčové faktory?

Když jsem si dala prostor. Vydržela jsem být na dietě po určitou dobu, jela jsem doplňky stravy a pracovala sama se sebou. A samozřejmě, že někdy je člověku lépe nebo hůře, cesta vzhůru není úplně přímá.

Říkala jsem si vždycky 2 kroky dopředu, jeden zpátky a pokoušela jsem se nic nedělat si z toho, že je mi třeba zase hůř. Takhle jsem se učila, co můžu a v jakých porcích.

A když mi bylo hůř, na pokašlávání vždycky pomohl alginát. A jako prevence je za mě nejúčinnější pořád sebou nosit malou flašku vody a když si škytnu, okamžitě se napiju. Šťávy tak nemají šanci usadit se v krku a dělat neplechu.

A jako potvrzení mého zdravotního stavu jsem při poslední ORL prohlídce zjistila, že známky refluxu v krku již nemám, z čehož jsem měla obrovskou radost.

‍

9. Jaký přístup k refluxu jsi si nakonec osvojila? Vnímáš ho dnes jinak než dřív?

Popravdě, kamarádíme se. Věděla jsem, že nežiju tak, jak bych si představovala a jak by mi dělalo dobře. Cítila jsem, že je mi po kafi špatně, ale nedokázala jsem se ho vzdát, stejně jako spousty jiných věcí, včetně stresu. Reflux mi pomohl poznat lépe svoje tělo a žít život víc po svém a víc v klidu.

‍

10. Které bylinky, potraviny nebo nápoje ti nejvíc pomohly? A naopak – čemu ses musela vyhnout?

Jako první musím říct, že mi nejvíce pomohlo to nejobyčejnější – voda. Jak jsem již říkala, vždy mám u sebe malou flašku vody a když si škytnu, okamžitě se malinko napiju. Pomůže to totiž dostat žaludeční šťávy zpátky tam, kam patří. Regulérně je prostě spláchnete.

Tento trik mi zlepšil kvalitu života nejvíce a od té doby, co si poctivě po každém škytnutí loknu, téměř nekašlu. A přitom taková blbost :-)

Z doplňků stravy musím zmínit alginátovou terapii – v nejhorších fázích doporučuji dát po každém jídle pytlíček Gastrotussu, krásně to zklidní pokašlávání a pocit suchosti v krku. Čaje na reflux se slézem to samé.

Pak jsem objevila žvýkací lékořici, i když není moc dobrá, také mi pomáhala. Molly ve svých videích hodně doporučuje jilm plavý (v gelové formě), v Česku jsem sehnala bohužel pouze prášek a ten mi vůbec nepomohl.

Existuje také tinktura v alkoholu, tu jsem nezkoušela, neboť alkohol může dost dráždit krk. Jelikož jsem ale od Plzně, máme tady proslulé čaje od babky Radnické a v jedné zdravé výživě mi poradili, že místo jilmu můžu brát lokální sléz. Buď květ nebo list – pomáhá mi oboje. Směs na reflux od babky Radnické moc doporučuji.

Jinak tedy už jsem se vrátila k drtivé většině potravin, se kterými jsem měla utrum – kávu si párkrát do týdne dám, neřeším žádná velká omezení, kynuté ani sklenička alkoholu mi nevadí.

Přes co nejede vlak, je pálivé – do toho se opravdu nepouštím a ani nemám chuť. Také se stále vyhýbám bublinkám a nepiju/nejím kyselé.

‍

11. Jakou roli hrála psychika a emoce ve tvém uzdravování? Zjistila jsi třeba, že reflux byl spojený s něčím hlubším ve tvém životě?

Buďme upřímní, nejedná se o žádnou vážnou nemoc, jako spíše o každodenní nekomfort. Jakmile jsem zjistila, že netrpím žádnou vážnou nemocí, dokázala jsem se uvolnit a přijmout, že se musím přizpůsobit okolnostem a udělat opatření, které můj každodenní život zlepší.

Takže to potom spíš byla taková hra a když jsem měla příznaky, už jsem nebyla mrzutá, ale spíš podrážděná. Jinak reflux určitě v mém životě spustila série negativních událostí a ztrát, se kterými jsem se nedokázala vyrovnat úplně dobře.

A byla jsem zpětně ráda, že moje tělo bylo schopné říct už dost a srovnalo mě do latě.

‍

‍

Holistický pohled a inspirace pro ostatní

‍

12. Jak ses během celého procesu změnila jako člověk? Jak tě to posílilo?

Jelikož mám s chronickými nemocemi zkušenost již od puberty, přestala jsem čekat na to, až budu jednou konečně zdravá, a začala jsem pracovat s tím, co je.

Je snadný být pořád s něčím nespokojený. Bohužel se často stává, že Vám bude život házet klacky pod nohy a je na Vás, jak to uchopíte.

Je naprosto v pořádku se nějakou dobu litovat, bát se a truchlit život, který jste chtěli mít, ale z jakéhokoliv důvodu nemůžete. Prožít takhle celý život pro mě ale není cesta.

‍

13. Co bys poradila lidem, kteří mají reflux a cítí se ztracení mezi medicínskými názory a alternativními možnostmi?

Pokud mluvíte anglicky, koukněte na Molly Pelletier (má dokonce i appku a dává konzultace) a zaměřte se na zahraniční zdroje. Také si udělejte test s jedlou sodou, abyste zjistili, jestli trpíte na nedostatek žaludečních kyselin nebo naopak nadbytek.

Test je jednoduchý – nalačno si udělejte skleničku s vodou a rozpusťte v ní jednu lžičku sody. Pokud si hned krknete, máte žaludečních kyselin tak akorát nebo nadbytek. Pokud si ale nekrknete vůbec (třeba do 90 sekund), máte žaludečních kyselin málo.

Pokud zjistíte, že máte kyselin málo, pomůže Vám naopak kyselost do žaludku přidat – pro Vás tak může být cesta zařadit trávicí enzymy, jablečný ocet, citrony, apod., protože Vám zkrátka chybí kyselost a PPIs, které snižují obsah kyseliny v žaludku, pro Vás pravděpodobně cesta nebudou.

A jinak samozřejmě – když se rozhodnete pro medikaci PPIs, není na tom vůbec nic špatného, koho pálí žáha, tak je může opravdu ocenit. 

Není žádná správná cesta, každý jsme jiný a máme jiné časové a finanční možnosti.

Reflux ale často poukazuje na to, že naše životospráva a způsob života není úplně v pořádku a je pak na každém, co si s touto informací počne.

‍

14. Jak důležité je podle tebe, aby lidé převzali odpovědnost za své zdraví a nenechali se omezit tím, co jim říkají autority?

Samozřejmě. Ale je třeba rozlišit, kdy je nutné autority vnímat a důvěřovat jim.

Reflux není ve finále žádná vážná nemoc a spíš Vám ukazuje, kde máte mezery ve svém životním stylu, pak jsou ale nemoci / akutní stavy, které se za mě bez lékařské autority nebo například operace neobejdou.

Doporučuji se obklopit doktory, se kterými máte dobré zkušenosti a kterým věříte, ale také se sám aktivně zajímat o to, co se děje ve Vašem těle a proč.

‍

15. Máš nějaký vzkaz nebo povzbuzení pro ty, kteří právě hledají svou vlastní cestu k uzdravení?

Moc Vám držím palce. Vím, že občas život není vždycky úplně snadný, ale věřím tomu, že různé zkoušky a situace nás nutí prožívat tady a teď a žít ze dne na den. A užít si to.

A díky, Marti, že jsi mi dala prostor říct vše, co jsem za poslední rok a půl sesmolila a vyzkoušela, doufám, že to někomu pomůže.

A díky za to, jaká jsi a co děláš. Tvůj nezdolný optimismus a železná vůle jsou mi už spousty let velkou inspirací.